Dneska je mi opravdu velmi smutno. Měla jsem mít už konečně rande s mužem. Čtyři roky jsem stále doma, čtyři roky jsem neměla žádné rande a čtyři roky jsem se nedotkla žádného muže. A ze začátku, první měsíce mě to hodně vadilo a trápilo mě to, ale postupem času jsem si tak hodně zvykla, že už mi to nepřijde vůbec divné. Jsem zvyklá být bez muže a taky si doma se vším poradím. Stavím přístavbu na zahradě, zvládám všechno sama, ale poslední dobou mi chybí to mužské pohlazení anebo jít někam na romantickou večeři nebo výlet. Dneska to mělo být jiné.
Měla jsem domluvené rande už asi deset dní dopředu. Stále jsme si s tím mužem psali, já jsem se těšila a taky jsem se chystala. A byla jsem na manikúře a pedikúra, taky jsem si zašla ke kadeřnici a ke kosmetičce. Když už se blížil ten den, tak ten muž mi začal neodepisovat. Přišlo mi to divné a docela to opravdu zamrzí. A bylo to jenom takové strohé. A potom, čtyři hodiny před schůzkou mi napsal, jestli nebude lepší se sejít třeba až příští týden, že mu to prý dnes nevyjde.
A nevěděla jsem, co si mám myslet. Opravdu to nevěděl celých deset dní dopředu? Bylo mi samozřejmě jasné, že si domluvil rande už s nějakou jinou ženou, protože takhle narychlo by asi nikdo rande nerušil. Čtyři hodiny předem. Zdá se mi to opravdu takové divné. Je logické, že má jinou ženu, když mi stále říkal, že se už těší, až ženu obejme a popovídá si s ní. Bohužel mám stále smůlu na muže, takže to musím brát už s nadhledem. Udělám si prostě takový pěkný večer se synem a půjdeme na krásný lampionový průvod, který je dneska večer a zítra taky. A se synem si užijeme zábavu a já alespoň přestanu myslet na to, jak jsem hodně zklamaná. Nevím proč to tak je, ale můžu jí jsou někdy opravdu krutí. Něco podobného se mi už stalo dvakrát, asi přitahuji smůlu.
