Muži a ženy. Každý jsme jiný a každý máme své názory na život. Zpravidla se vždy ve všem zcela neshodneme, ani nemůžeme. Pokud bychom zcela a bez výhrady my ženy souhlasily s muži a naopak, muži podléhali ženám, pak bychom my ženy nebyly ženami a muži nebyli muži.
Od přírody jsme každý jiný. Muži byli předurčeni k lovu divoké zvěře a měli přímo za povinnost uživit početnou rodinu. Zdržovali se dlouhé dny, týdny a měsíce v lese, mimo obydlí a hledali, zkoumali, lovili, aby pak doslova přitáhli mamuta a sláva! Byla obživa na další měsíce.
Za to ženy byly uzpůsobeny pro předávání života pro další generace. Rodily většinou opuštěné muži, protože to byla zase jejich „práce“. Navíc se staraly o děti, přispívaly k obživě sběrem bylin, kořínků, hledaly v přírodě další obživu. Obdělávaly kůže, šily z nich boty a oblečení.
Tisíciletími, staletími se doba posouvá stále kupředu. Bohužel muži ani ženy již nejsou tím, k čemu byli životem a přírodou předurčeni.
Muži leckdy zženštili, ženy naopak zmužněly. Je to správně? Každý na to máme jiný názor.
Mně přijde, že pravý muž by prostě měl být mužem. Ochranitelem. Živitelem. Oporou. Člověkem, na kterého se mohu spolehnout, člověkem, který nezradí. A má mě rád.
A žena je stále tou ženou, která udržuje oheň v rodinném krbu, aby nevyhasl. Protože když vyhasne oheň ve vztahu, vyhasne i láska. A jak žena, tak i muž potřebují k naplněnému životu lásku.
Zde se jak muži, tak i ženy shodujeme a jsme zajedno. Bez lásky není života, alespoň takového, jaký si představujeme. Láska dovede sice zázraky, ale ty nepřijdou samy. Musíme se o ně tak trošku přičinit.
Své muže ocenit a ženy pochválit.
Proto – muži! Buďte muži! A ochraňujte ženy!
Proto – ženy! Buďte ženami a nechejte se hýčkat muži!
Někdy, dobře – alespoň občas – je žádoucí nechat vše plynout tak, jak má a jak bylo před staletími nastaveno
