V současné době se etiketou příliš netrápíme. Je to chyba. Nepochybně by etiketa měla být povinným předmětem na středních školách. Snad za to mohou i ženy, že muži přestávají dodržovat základní pravidla etikety třeba v restauraci. Restaurace je obvykle místo prvního rande, proto by se tam muž měl předvést ve vší parádě.
· Čekání na schůzku – muž by měl přijít dříve než žena a to o čtvrt hodiny, v současné době to muži příliš nedodržují.
· Vcházení – muž vchází v restauraci jako první. Všude jinde má ale přednost žena.
· Usazování – muž pomůže ženě z kabátu. Muž jde první a uvede ženu ke stolu. Žena usedá jako první. Muž má ženu uvést na společensky významnější místo, což je zády ke stěně s výhledem do prostoru.
· Objednání – obvykle objednává muž, ale není proti pravidlům, když objedná žena.
· Jídlo – velmi často se stává, že muž začne jíst dříve než žena, což je velké barbarství.
· Obsluha – na obsluhu nevoláme, navazujeme kontakt zrakem.
· Konverzace u stolu – téma, na které by se dala napsat snad celá diplomová práce. Ve stručnosti lze říci, že konverzace může schůzku dokonale pohřbít a to jak ze strany muže, tak ze strany ženy. Konverzace by měla mít určitou úroveň, oba partneři by si měli dát navzájem dost prostoru, je vhodné vyhýbat se příliš intimním nebo naopak kontroverzním tématům.
· Placení – platit by měl ten, kdo inicioval pozvání, což je v případě schůzky obvykle muž. I když jsou ženy nezávislé, na prvním rande opravdu vypadá nevhodně, když muž nechá platit ženu. Výjimkou pak je pracovní schůzka, kdy zve žena na pracovní oběd, nebo se jedná o studenty, kde je vhodné se o náklady rozdělit.
· Spropitné – je vhodné dát spropitné ve výši 10% z ceny, u vysokého účtu je akceptovatelné dát nižší spropitné.
· Odcházení – při odcházení muž pomáhá ženě do kabátu, žena má přednost ve dveřích, muž drží dveře.
Možná se to jeví jako formality, ale ženy na úrovni ví, co od muže má očekávat a stačí jediná schůzka, aby si udělala celkem jasnou představu o úrovni muže.
